ARCHITEKTI DOK.

Začátkem července, měsíc před otevřením, jsme udělali menší rozhovor s architektonickými hlavami celého DOKu. Právě Andrea a Jakub ze studia ANUK vymysleli všechny detaily, které nám nyní denně berou dech. Užijte si rozhovor.

1. Ahoj Andreo a Jakube, začneme hezky od začátku. Kdo jste, co je ANUK a jak jste se k práci architektů vůbec dostali?

Jsme Andrea a Kuba, holka a kluk. Architekturu jsme vystudovali a pak nám nezbylo, než se do ní pustit na živo. Potkali jsme se na liberecké FUA, okamžitě zjistili, že si hrozně rozumíme a naše schopnosti se skvěle doplňují. Už většinu školních projektů jsme dělali spolu.

2. Můžete nám prozradit, jak jste se seznámili s Nordbeans, potažmo s Martinem a Karlem?

Martina s Karlem jsme znali ještě před Nordbeans. Jejich kavárna Sweet City byla jedna z prvních v Liberci. A zrovna v naší čtvrti! Chodili jsme mlsně okolo, pak dovnitř. Přesně si pamatuju tu chvíli. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli je to jenom prodejna, nebo se tam dá i posedět (měli tehdy asi čtyři židle), tak jsem se nesměle zeptala a oba bratři mě radostně uvítali a usadili a já si dala - ovocný čaj. Pak jsem Kubovi vyprávěla, jaké to tam bylo príma a on mávnul rukou a řekl, že už tam byl a že se s nimi zná. Tak jsme se dali do řeči, zjistili jsme, že jsme vlastně sousedé a bylo to.

3. Máte rádi kávu? Jak často ji pijete?

Máme, pijeme ji každý den, tak asi třikrát až osmkrát denně. První kávovar - “pressovač”  jsme si pořídili, ze zvědavosti, pro radost, když ještě široko daleko nikdo žádný doma neměl. Byla to hrozná výstřednost. Káva byla tehdy rozpustná. Jsme ale trošku konzervativní. Nic než obyčejné nebo dvojité espresso nepijeme. Všechny ty filtry a batche nám nic neříkají, přestože to na nás kluci Kozlové mnohokrát zkoušeli.

4. Jak práce na DOKu probíhala? Jaké bylo první zadání?

Martin s Karlem nám od začátku pořád něco zadávali. Lavičku, interiér kavárny, pražírnu v Tatře... Byl to takový přirozený plynulý proces. Místo pro novou pražírnu jsme docela dlouho společně hledali. Jakmile nás vzali do nádražního doku, nebylo z naší strany co řešit, to bylo jasný!

5. Jak jste k zadání přistupovali?

Tak jak jsme zvyklí – místo, účel a klient jsou proměnné, se kterými si hrajeme, dokud to nedává smysl. Konkrétněji – konstrukce krovu velké haly byla na první pohled esteticky významná, věděli jsme, že v této struktuře se budeme pohybovat. Pak tu byly dva světy - výroba pražené kávy a kavárna. A pak tu byli právě přejmenovaní Nordbeans a jejich severský styl. Pokusili jsme se popsat napětí mezi dvěma funkčními tématy jako severskou krajinu a použít dané konstrukční tvarosloví doku. Tak.

6. Řešili jste v průběhu realizace nějaké problémy? Případně jaké?

Řešili, spoustu. Pořád nějaké řešíme... Jenže my všechny vyřešené problémy hned zapomeneme a soustředíme se na ty před námi. Teď budeme dotahovat interiér a je to moc napínavé.

7. Teď, konečně kousek od otevření, jste spokojeni? Těšíte se?

Hm... Je to jako výlet v alpách: je to krásné, otevírají se nové a nové výhledy, neznámé, takže jsme ostražití a občas unavení, protože nevíme, jak namáhavá bude ta poslední ferrata, ale nemáme strach a počasí nám přeje.

Jistě už všichni tušíte, že i poslední ferrata vyšla na jedničku.

Andreo a Kubo, ještě jednou vám moc děkujeme,

DOK.