JAK VZNIKL DOK?

JAK VZNIKL DOK?

Dnes bychom se spolu s vámi rádi vrátili do června 2020, kdy jsme finišovali práce na dlouho očekávaném projektu DOK. Připravili jsme tehdy rozhovor s naším náčelníkem Martinem Kozlem, který je zároveň hlavou celého projektu. V rozhovoru se dozvíte, jak celý projekt vznikl, probíhal a na čem se zasekl. Jak dopadl ale už jistě tušíte. Přejeme příjemné čtení. 

1. Ahoj Martine, dnes jsme si přišli popovídat o zatím největším projektu v historii Nordbeans a tou je stavba nového sídla. Mohl bys nám nějak ve zkratce představit o co jde, a co mohou hosté očekávat?

Ahoj, jak už jsi sám řekl, jedná se o nový domov Nordbeans. Bude se jmenovat DOK a bude mnohem více než jen naším novým sídlem. Už od začátku s bráchou považujeme kávu za nedílnou součást celé gastronomie a tuhle myšlenku jsme chtěli promítnout i do DOKu. Pod jednou střechou tak bude kavárna s pekárnou, odkud budete moci sledovat každodenní dění v naší pražírně, nebo se případně naučit připravovat kávu na jednom z našich kurzů. Nebude to tak domov pouze pro nás, ale bude zároveň libereckým domovem výběrové kávy. Snad to nezní moc troufale. Doufáme, že DOK se stane druhým domovem i pro naše hosty.

2. Jak jste se k myšlence stavby vlastního sídla dostali?

Tahle myšlenka se nám v hlavě začala honit zhruba v roce 2017. Právě tehdy jsme začali pociťovat, že nám naše aktuální prostory Tatrovky na Ruprechtické ulici budou časem malé. Pomyslným startérem pak bylo oznámení o ukončení nájemní smlouvy. Tehdy jsme řekli, že je na čase se posunout dál.

3. Takže jste začali hledat? Jaké byli vůbec vaše nároky?

Sídlo jsme si chtěli vytvořit sami, podle našich představ a potřeb. Začala tak dlouhá fáze hledání toho správného prostoru, který by splňoval všechna naše kritéria. Jedním z hlavních kritérií bylo, že jsme opět chtěli místo, které by mělo svou historickou duši, stejně jako dosavadní sídlo na Ruprechtické ulici. Zároveň jsme ale museli řešit logistiku, která by v centru města fungovala velmi těžko. Pokud jste někdy byli svědky vykládky zelené kávy, jistě si umíte představit, jak důležitá pro nás tahle otázka je. Od začátku jsme si ale stáli za tím, že chceme mít vše pod jednou střechou a být pevnou součástí Liberce. Proto prostor zároveň nesměl být od centra moc daleko, tak aby byl stále dostupný pro všechny naše hosty. Začali jsme tedy hledat… Věřte, že to nebyl vůbec snadný úkol a v pár momentech jsme nápad dokonce úplně smetli ze stolu.

4. Chápu, naštěstí pro nás všechny se tak nestalo.

Přesně tak. Naštěstí jsme ho vždy opět zvedli! Zlomový byl moment, kdy nám s bráchou jednou kamarád vyprávěl, jak jezdí po světě a navštěvuje kavárny v přístavech, na lodích, ve starých halách, továrnách a nádražích. To pro nás byl další impuls, protože to znělo přesně jako něco, po čem jsme celou dobu toužili. Přístav v Liberci sice nemáme, ale povedlo se nám navázat kontakt s Českými drahami. Ty nám nabídly několik doků v blízkosti libereckého nádraží, z nichž jeden byl přesně ten jeden, po kterém jsme toužili – opuštěný prvorepublikový nádražní dok s přístupem k dálnici a jen pět minut od úplného centra města.

5. To zní skoro malebně, Liberecký DOK! Takže budovu jste našli a už bylo vyhráno?

To úplně ne. Všemu následovalo výběrové řízení, ve kterém jsme museli prokázat, že náš záměr stojí za to. Museli jsme s ČD zhodnotit technický stav budovy, vyřešit spoustu problémů, hodně plánovat. Táhlo se to skoro dva roky až do začátku samotné realizace. Zpětně bych řekl, že kdybychom věděli kolik práce a úsilí nás čeká, do DOKu bychom možná ani nikdy nešli.

6. Takže je vlastně štěstí, že tu dnes u téměř hotového projektu stojíme?

To je, i když k velkým projektům takové problémy asi patří. Naštěstí se vše povedlo. Podporou nám celou dobu byli Jakub s Andreou z architektonického studia ANUK a také pan Opočenský, majitel stavební firmy V-Produkt.  Společně nám pomohli celou realizaci rozjet. A tak dnes, o rok později, jsme každým dnem blíže a blíže otevření. Skutečně se už nemůžeme dočkat, až se v DOKu poprvé setkáme se zákazníky. Celé je to také trochu vtipné, protože minulý rok touhle dobou jsme se dokonce dostali do fáze “krize”, kdy jsme to málem definitivně zrušili. Tehdy jsme ale pocítili obří podporu od našeho týmu, který nám vrátil vítr do plachet a společně jsme to dotáhli tam, kde jsme dnes. Za to všem patří obrovský dík!